SOUSTŘEDĚNÍ 2022
„Zpověď“ ze SOUSTŘEDĚNÍ
13.5. – 15.5. jsme měli plánované soustředění (ve Štrbicích). Vedoucí Tom s Míšou pro nás připravili brutální skoro třídenní makačku. 
Následující víkend nás totiž čekalo okresní kolo v Duchcově a my jsme třeba takovou disciplínu útok CTIF nebo štafetu CTIF nikdy neviděli. Na soustředění nás bylo 12, a to jsme komplet všichni starší žáci.
Následující víkend nás totiž čekalo okresní kolo v Duchcově a my jsme třeba takovou disciplínu útok CTIF nebo štafetu CTIF nikdy neviděli. Na soustředění nás bylo 12, a to jsme komplet všichni starší žáci.Kromě CTIF útoku jsme měli tréninky všech disciplín: ZPV, štafeta dvojic, štafeta CTIF, požární útok a štafeta 4 x 60 m. Tréninky byly rozložené do několika fází, ale nám se zdálo, že jsou nekonečné. Možná to bylo tím ukrutným vedrem, které nás doprovázelo celé soustředění a nebo tím, že jsme museli furt něco dělat.
Spaní bylo ve spacáku na karimatkách a každý večer jsme si promítali. Pouštěli jsme si teorii k provedení disciplín CTIF (útok i štafeta), ty jsou pro nás naprosto nezažité. Nikde jinde kromě postupových soutěží se s nimi nemáme šanci setkat. Video nás vůbec nebavilo. Fakt nuda. Pak jsme v Míši počítači objevili film „Fakjů pane učiteli“ a bylo jasno. To bylo mnohem lepší kino než nějaký CTIFky.
Na soustředění asi jen tak nezapomeneme, a to ze dvou důvodů.
– V neděli za námi přijel Fanda s Maruškou, vedoucí Modlanských hasičů, aby nám píchli s útokem CTIF. Byla to sranda a určitě nám to šlo, jak se říká pěkně od ruky, proč by se jinak Maruška při každém pokusu chytala za hlavu a označovala nás: Vy jste teda materiál! 
Jsme prostě dobrej materiál. 
Jsme prostě dobrej materiál. Nakonec jsme si tuhle disciplínu fakt zamilovali a chtěli jsme jí běhat furt dokola. Škoda že je jen jednou do roka na postupovce.
– Druhý důvod, proč na soustředění nezapomeneme je ten, že si Áďa zlomila kůstku v kotníku. Aneb jak prohlásila Míša: „Sportem k trvalé invaliditě.“ Kája ji statečně odnesl na zádech , nakonec prohlásil že Áďa není tak lehká, jak se zdá. Ještě večer se Áďa do hasky vrátila a přespala s námi i se sádrou na noze.
Soustředění bylo bomba, v neděli jsme už sotva tahali nohy. A co nám vadilo? V hasičárně není signál! Takže jsme neměli internet, byla to fakt hrůza. Míša s Tomem řekli, že je to jedině dobře. Nám se to teda nelíbilo a přijde nám, že to dobře není. Co kdyby nám na TikToku, FB, nebo instáči něco uniklo? Snad se to do příště zlepší a bude všude wifi. 
S láskou k požárnímu sportu, mlaďoši SHD Štrbice
ps. Děkujeme SDH Modlany
